Jdi na obsah Jdi na menu
 


Druhý týden


13.3.2007

KUK, tak jsem po dlouhé době zpět! Od pátka jsem na netu nebyla, protože se snažím využívat internetu pouze ve škole! A hlavně už ani nevím, co by vás zajímalo. V pátek jsem prožila večer studijně, jak jinak. A v sobotu na mě čekala první privátní lekce bulharštiny u učitelky doma Bylo to docela fajn, protože zvládám ruskou azbuku, rychle jsem se naučila první gramatiku, učitelka umí prdy prt anglicky, ale bylo to úžasný! Však jsme slovanské národy, tak si rozumíme. Dostala jsem domácí úkol (domašna rabota) a toto jsem se naučila (lehce přeloženo do českých písmenek): As se kazvam Zuzana i som ot Čechia. As som studentka. Sega as som v Bulgaria, v grad Ruse. Tuk as sledvam v rusenskoja univerzitet. As živeja v studentsko obščežitie. As govorja anglijcky, češky i malko rusky ezyk, no ne govorja blgarsky ezyk. Sega as uča blgarsky ezyk. I mam prepodavatelka – tja se kazba Veselina Gačevska. Toto jsem musela přepsat do tvaru ty a ona. Takže zajímavé. A protože jsou kolem mě samí bulharští občané, učím se nová slova vskutku rychle. Například v sobotu jsme večer zašli jako grupa do jedné čínské restaurace, kde se těmto človíčkům moc anglicky mluvit nechtělo. A tak jsem měla možnost přemýšlet, o čem je asi tak řeč. A když se mi to kamarádka snažila přeložit, tak jsem jen kývala, že vím, o čem byla řeč. Po papu jsme se šli na chvíli zavlnit na starou známou dýzu. Jak je mým zvykem, po velké pařbě – dlouhý spánek. Od vedoucího bakalářské práce jsem dostala připomínky, tak jsem si je byla stáhnout na netu, přečetla jsem si mejliky, ale neměla jsem náladu odepisovat. Za to se omlouvám. No jinak pařim sama na pokoji, nic jiného mi nezbývá, i když v pondělí na hodině profesionální komunikace v angličtině Ms. Dicheva nahlásila moje číslo, kdyby mě chtěl někdo vytáhnout ven.....Večer se ozval jeden maník, a i když jsem nevěděla o koho jde, docela jsme pokecali. Byli dva a oba jsem zmátla mým kýváním hlavy. Maj to tu naopak, ale to už víte. Na dnešní úterý jsem měla naplánováno finální dokončení mé bakalářky, ale pořád dělám spoustu věcí kolem, jen abych se mohla této činnosti vyhnout. Jooo pár hodinek jsem nad tím poseděla, ale pořád to není to pravé ořechové. Zítra se jdu juknout na hodinu profesionální komunikace v němčině. Prosila jsem Ms. Dicheva, aby zjistila pouze info o tom, co se tam bere a jestli se tam shlukujou pouze začátečníci (což by nebylo nic pro mě). No a namísto toho, se tam zítra musím dostavit osobně. To jsem si zas zavařila. No jináč se tu nic moc neděje, asi jsem už trochu zhubla, protože mi padá pyžamo. Ájinka psala odpolko, že jí přišel pohled, tak doufám, že dorazil i k vám ostatním! Od jedné fakulty se pořádá výlet do hor a v dubnu výlet k moři, tak doufám, že se nenápadně přifařim. Ms. Dicheva je strašně hodná, i když to občas přehání, pořád mluví o tom, abych se přestěhovala a když se dozvím, že jediné co je tam navíc je větší koberec, balkón a sofá, tak nemůže pochopit, že jsem spokojená i s tím málem, co tu mám. Mám hodné spolužáky, kteří bydlí vedle a naštěstí nechodí otravovat, pouze škrabkaj po zdi, když tu mám mjuzik trošku nahlas pozdě v noci. Jináč ve škole – to je kapitola sama pro sebe, pořád do sebe láduju nová slovíčka a snažím se chodit všude se slovníkem, abych byla online v obraze. Dneska jsem psala kamarádovi, zda by nešel ven (opravdu jsem se už nudila) a volal, že byl ve fitku a nemůže. Tak ho musím překecat, aby mně vzal příště s sebou. Taky se chci poohlídnout po nějakém krytém bazénu, na to musím zneužít zasejc někoho jinýho. Holky by mě chtěly tahat po nákupech, a na to nemám fakt náladu. Vy se mějte pěkně, moc nezlobte a pište. Posílám vám kousek studeného sluníčka (tady svítí dříf než u vás) :-) papapa

 

15.3.2007

Krásné jarní odpoledne (ono vlastně ještě není jaro), žádné důležité okolnosti mě nedonutili zvednout zadek z postele, takže právě nyní – odpoledne začínám něco dělat. Včera jsem kolem poledne skákla na net a poté jsem měla sraz s Ms. Dicheva, která mě s jedním chlapcem Yuseinem poslala na hodinu němčiny. Byla jsem překvapená, že toho kluka znám – poznali jsme se můj druhý den zde, když jsme měli meeting s Němkama. Ale ještě před tímto srazem jsem musela (jinak to nešlo) mrkat na mrtvého profesora zdejší univerzity. Nesli ho v otevřené rakvi ze školy ven do auta. Docela nepěkný pohled. Lekce němčiny byla na pedagogické fakultě, asi půl hodiny chůze od univerzity a učitelka byla nějaká nemocná, takže jsem se musela hodně snažit, abych jí přes ty její nosovky rozuměla. Měla jsem se představit a něco povědět, no lezlo to ze mě jak z chlupatý deky. Němčina, no fuj. Během hodiny jsem jí a spolužákům docela rozuměla, ale protože v učebně byla pěkná kláda, tak jsem po první přestávce zdrhla. Skákla jsem do Billy pro něco malého k snědku, přičemž se mi podařilo vniknout východem, nikoli vchodem, ale byla jsem včas upozorněna. Ve školním parku jsem se nahřívala od sluníčka, a potkala jsem kamaráda, který zmerčil, že je dnes ten slavný český koncert klasické hudby. Sama bych tam s ním nešla, ale protože nás šlo pět, tak jsem souhlasila. Mezitím jsem zneužila jejich ofisu s internetem a psala mejlíky. Koncert byl vážně úžasnej, hned jsem pochopila, proč tam tak pánové toužili jít – joooo české hezké holky. U jedné písně jsem se vážně musela smát jak jelito, protože to byla naše slavná: Měsíčku na nebi hlubokém (nebo vysokém, to je jedno). A když jsem jim voslila, proč se směju, tak nevěřili. Toto dycky hlaholíme, když jdem z hospůdky v lehce podnapilém stavu. Kluci rušili, starý dědkové oponovali, a když jedna ze sólistek pronesla svůj přednes v angličtině, co budou hrát a zpívat, staří dědci začali remcat, že stejně ništo nerozbiraj. Jooo a taky hned ze začátku do mě kluci ládovali, že zpívaj v češtině. Nevim jak to poznali, ale já jsem asi 10 minut tvrdila, že to česky není. No a ono bylo. A stejně jsem nerozuměla těm krasozpěvům. Nikdo mi nebyl schopný říct, co je dále v plánu, jen že jdeme na birthday party. Ok, poprvé jsem jela městskou hromadnou dopravou (stejně jako v Řecku, ale jen u dálkových autobusů, mají v autobusu průvodčí a ta prodává lístky). Šli jsme kupit nějaké to pitivo, přičemž se po půlhodinovém výběru podařilo jednomu maníkovi flašku rozbít, když jsme došli do bytečku, kde bydlí jeden páreček. Hodili čenž (věci a tak) a šli jsme konečně na tu onu slavnou párty. I přesto, že byla tma jsem poznala, že je to v baráku jeden blok od mého bydliště. Byla to pidi cimřička, ještě menší než ta moje a nasáčkovalo se tam přes 20 lidí. Docela mazec. Nikdo neztrácel čas, takže se pilo, hodovalo, a když už nikdo pít nemohl, tak se tancovalo. No v životě jsem nezažila takovou párty. Neskutečný. Jak se tito lidé dokážou bavit. Doufám, že se dostanu ke zmenšení fotek, abych mohla dodat ukázkový materiál. Nikdo nechtěl, aby to skončilo, no v půl čtvrtý ale už byl čas jít hajat. Já jsem to měla kousíček, takže to bylo v poho. No a už je další den, který jsem prospala, takže se trochu už musím zmátořit a podniknout nějaký výlet do města, nakoupit a tak. Večer konečně volal někdo z lidí, který mají moje číslo, takže jsme ve 3 byli posedět, napapat se, poklábosit,...a to je vše.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA