Jdi na obsah Jdi na menu
 


První týden

 

2.3.2007

Ahoooj, zdravim z Bulharska. Jelikoz jsem jela autobusem, tak mi vubec nepride, ze sem tak daleko od vas a ani ze mam moore vody kousek odsud. Pustili me ve skole na net, jsou tu moc hodni, pani ucitelka se o me stara jak muze, huba se ji nezastavi, anglicky umi perfektne, coz se o me rici neda. Ale i pres to jak sem unaven tak jeste chapu. Ubytko mam hned vedle skoly, skola je v centru, ale vse jak to tu vypada, vypada strasne, zaplatpanbu za naznak civilizace, je to tu fakt takove vsechno hnusne, to co nam doma pripada hnusne je oproti tomu co maji tady krasne. Ja snad odpoledne budu mit casek sama jiz pro sebe, tak na svem computeru napisu jaka byla cesta a zazitky. Jo to ubytovani na tu bidu ujde, i socialni zarizeni je na pokoji, zatim jsem tam sam a nehodlam mit nejakeho prizivnika, protoze mam veci jako sr....takze by se tam jiz nikdo nevesel. Vzala jsem si jediny film Kolja, ktereho jsem vcera shledla, takze uz nemam na co cucet. O predmetech co se tu budu ucit nevim zhola nic, vim ze skola zacina v pondeli a ty predmety co sem si vybrala budou jinaci, takze trosku zmatek, ale jelikoz jsem posluchac, tak je uplne jedno jestli budu nebo nebudu do skoly chodit. No ale co jineho mi zbyva. Joooo jinac pocasko je tu nadherne, slunicko sviti, teplicko jak v lete, takze aspon toto je paradni. Cestou do Sofie mi vsecko prislo paradni, pote busem do Ruse asi 330 km jsem byla zdesena okolnim svetem, to i cikani a bezdomovci si v cechach ziji lepe. Tohle je fakt utrpeni. Nastesti jsem ve meste, ze vraj ctvrtem nejvetsim v Bulharsku, coz je divny, ma to jen 180 000 obyvatel. Sice tu jsou lidi normalni, ale dost chudi v tom, ze i kdyz maji praci tak je bidne placena, takze uz to  je takova propast a smula techto zdejsich lidi. Ja jsem penize dostala a jsem tu jak king, je tu levno teda je to tu levnejsi nez u nas, ale vzhledem k bulharskym platum je to pro ne drahe. Tak jsem se rozepsala, je to asi zmatene, ale nevim jak dlouho tu budu, tak pisu co me zrovna napada. Kam budu chodit papat nevim, maj tu same fastfoody, kantyna je taky jen na bazi fastfoodu, lednicku zatim nemam, ani varic, takze to bude takova strava zrovna co si ten den nakoupim. Ale to preziju. Zatim jsem byla sama akorat vcera nez jsem sla spat, jinak tu se mnou porad nekdo je a lita a stara se o me. Budu muset trenovat anglictinu, protoze vsichni mluvi perfektne a ja nejsem zatim s to se nejako vymacknout.....ne zas tak hrozne to neni. Vy vubec nepisete, zadne zpravy od vas nemam, ale mate se asi jako doposud cili dobre. Tak toe asi zatim vse. Piste piste ja odpolko neco spichnu, teda doufam. Tak papa.

 

2.3.2007

V 9:00 hodin ráno jsem měla sraz s Ms. Dicheva. Šli jsme spolu vyměnit peníze do banky, vytáhla jsem 400 stofky eur, načež byla zděšena a říká, že kilo by stačilo! Dostala jsem 195 lev. Potom jsme se loudali zmateně městem, zastavili se na kafíčku, kde jsem jí ukázala své jediné fotky co tu mám. Poté jsme se opět taxikem přemístili do školy, kde mne zavedla do její kanceláře, a chvíli jsem tam mohla být na netu. Vzápětí nás čekala návštěva mé ubikace, kde jsme vyřizovali potřebné formality. Zaplatila jsem 40 leva – což je asi 600 Kč za ubytování na měsíc (to je nářez co???). Ve škole jsme se zastavili v kanceláři jednoho kluka (ten, co mě čekal na autobusáku). Joooo kancelář – je viceprezidentem studentské rady a má se kluk asi dobře. Od této chvíle byl jen můj, brouzdali jsme opět městem, kde už jsem téhož dne byla, nejprve si zařizoval věci on a pak pomáhal mě. Protože se v pondělí koná velká párty, nesl mega plakát do jedné diskotéky, kde se ta párty bude konat. A tam mu poradili, aby si došel do místních novin, aby uveřejnili nějaký inzerát. Po tomto jsme hledali kľučára – člověka, který by mi udělal nový klíč. Našli jsme asi 3 a všichni zrovna někde lenošili. U čtvrtého se to povedlo za 1,8 leva. Pomohl mi koupit i bulharskou simku za 38 leva i s kreditem. Během této honičky jsme potkali asi milion jeho známých, takže pár z nich už má i mé číslo. Stačí se jen ozvat. A jít pařit. Překvapuje mě, jak ti lidi umí perfektně anglicky. A to je pro mě dobře, protože se učím nová slovíčka i tím, že jenom poslouchám. Poté viděl v jedné kavárně svého dalšího kamaráda, takže mne pozval na kafe a colu. Dycky, když si tu dám kafe, tak mi přinesou takovou malou mrdku, musím se naučit asi něco bulharsky, páč tady prt rozuměj anglicky. Ale už vím, že účet je smetka (jako po makedonsky). Pak jsme měli sraz s Katarinou (dotyčná Němka), kterou přijeli navštívit dvě Němky, které cestují jen tak z nudy po Balkáně. Šli jsme do kavárny, kde byli zdejší studenti, kteří jedou na výměnný pobyt do Německa přes Erasmus (jako já) a pak ještě jedna Němka, která je v Rumunsku. Poté jsme všichni zalezli do supermarketu. Zde mě nadchlo kyselé mléko. Já se Svilenem jsme ještě zašli do školy, kde i přesto, že jsem se třikrát ptala a odpověď zněla: ne, nemáme, byla místnost pro studenty s internetem. Tak jsem se tu patřičně vyřádila, icqovala domů, ….poté jsem konečně po dlouhém dni dorazila po doprovození Svilanem na ubytovnu. Byla jsem zmatená, že mi na moje číslo nikdo nepíše, zda mi opravdu nikdo nepíše nebo to nefunguje, tak mi Svilen napsal zprávu. Došla. Odpoledne jsem poprvé po zakoupení simky mluvila s Mílou. Sice dvě minuty, ale přesto to bylo super. Nevím v kolik jsem dorazila, ale už v deset byl sraz před školou. Dívky dorazili se zpožděním, a já myslela, že nedorazím, protože mě naučili chodit přes školu a ta byla zavřená. Tágem jsme jeli kamsi neznámo daleko. Byl to jakýsi bar Metaka. Tak a teď si představte mix rokáče a géčka. Fuj to byl hnus. No ale po pár minutách na stoličkách jsme se přesunuli ke stolu. Zde se teda sešla sestava. Pár Němek, mluvících německy a pro mě občas anglicky, pár Bulharů, jeden z nich uměl česky, a když jsme se bavili tak jsem z té anglické smršti těžko lovila česká slova. Na něho už mám také číslo. Dělá plavčíka v Primorsku. Ale tam nepojedu, maximálně do Varny. Ale to až bude teplíčko. Holky mladé se trošku rozjeli a opili a i přesto všechno nás Katarina vzala na diskošku. DJ byl velmi směšný, mixoval si to tam z compjutru, tak sem si nechala zahrát Madonu. A to byla poslední volba, protože pak už mě jaksi ignoroval. Taxíkem jsem byla odvezena až před barák, a se slovy Danke sehr schon fur den schonen Abend jsem se loučila s Němkami, které tato věta rozesmála. Asi nečekali, že ze mě něco německého vypadne. Značně unaven po maratonu jsem zalehla a spala. Mám hrozně moc snů, ani nevím zda spím či bdím……

 

3.3. 2007

Dopoledne jsem měla být v 10:00 na nohách a navštívit Ms. Dicheva v baráku, kde bydlím a kde jsou učebny. I v sobotu učí. Místo toho jsem chrápala a když jsem jí přišla otevřít, omlouvala se, že mě zbudila. Z pelechu jsem vytáhla paty asi ve 3 hodiny odpoledne a přemlouvala se, že když je venku tak krásně, musím ven. Hodila sem se do gala, vzhledem k tomu, že Bulhaři slaví svátek – osvobození od Turků. Cestou jsem nesla z pokoje odpadky. Ale nikde ani náznaku odpadkového koše (kromě stromů za plotem osázených odpadky). Na cestě seděl malý chlapeček a když jsem šla kolem tak o něco žadonil. Když poznal, že se mnou nic nebude, galantně mi vzal tašku s odpadky. Aniž bych tušila, říkám chlapečkovi, ok vem si to, snad tam něco najdeš. Abych se ho zbavila, přešla sem cestu a v zrcadlícím se baráku vidím, jak cpe odpadky za plot naší školy. O pár metrů dál jsem potkala kontajner. Šla jsem se podívat k Dunaji, vedla tam stezka a došla jsem až bůhví kam. Lepší pohled odtamtud nebyl, tak jsem se vrátila. Zašla jsem na kafíčko a vodu, za 20 Kč, zase mi přinesli takovou mrdku. Poté jsem šla nakoupit, koupila jsem si salát snežanka, něco jako tzatziky, a další dobrůtky. Poté jsem se zahrabala na ubikaci, a čekala jsem až zavolá Katarina. Mezitím jsem v oblečení polehávala a v jedenáct to vzdala. Zkontrolovala jsem simky a když jsem vracela bulharskou do mobilu, přišlo mi od ní ztracené volání. Radši jsem spala. Spoustu snů……

 

4.3.2007

Zasejc sem spala hodně dlouho, Míša taky, protože byl řádit na plese. Odpoledne mi volal, láska moje, skoro 6 minutek. Celý den jsem nějak promrhala, odpoledne volala Katarina, zda nechci jít do kina. Na americké blbosti ještě neumím pořádně anglicky. Celé odpolko se snažím něco psát do kompu, i k bakalářce se chci dostat. Hodila jsem sprchu s žhavou vodou, joooo to bylo bájo. Tak a víc se již snad rozepisovat nebudu, ani příště, protože takovéto dlouhé story – no kdo by to četl. To by mi pak už nikdo nevolal ani nepsal, jak se mám, protože by to každý věděl. Psal mi Svilen jak jde život. Hodnej kluk. Měl mě vzít na výlet, když psal, že byl mimo město. Ale bůhví kde byl, tady široko daleko nic není. Taky píše něco, co čtu už po desáté a stále nemůžu najít význam: „co ho dělá šťastným je, že je téměř zotaven z jeho krutého nachlazení. Nebo, že je tu teplo a on byl někde v zimě, chladnu? Nebo ho potěšilo, že mi napsal a že pookřál?“ Jóooooó můžu si asi vybrat.

 

5.3.2007   OK, let´s continue in my story……

Po drastickém probuzení v 8:00 jsem nařídila budíka na 8:15. 8:20. Musela jsem vstát. První den – to nesmím přijít pozdě! V 9:00 jsem měla sraz s lady Dicheva. Stále mám problém s označením Mrs., Ms. and the other titles! Já jí pořád píšu Ms. Dicheva, tak doufám, že to opravdu neznamená pane Dicheva!!!!!! Prosím o help! Bože jsem to tele, to se probírá v první lekci angličtiny. Ok, potkali jsme se ve škole, když jsem jí volala, kde se sejdeme. Šli jsme pěšo do města, zase jinou cestou, abych byla více zmatená. Ale centrum není tak velké a Zuzáč má dobrý orientační smysl. Občas. Ze všeho nejdříve jsme zašli na kafe (ke vší náhodě do kavárny, kde už jsem byla v pátek). Konečně mi přinesli o trochu větší kafe. Teda větší hrnek. Ale kafe byla jen půlka! Dolila jsem to mlíkem, abych měla lepší pocit. Já tu snad začnu studovat historii, abych byla lehce v obraze. To je neskutečný. Já si nestěžuju, ale opět jsem měla několikahodinovou přednášku. A to člověk může říct cokoli na jakékoli téma, ale tato ženská dycky odbočí na téma co kdysi kde bylo a proč: let´s say me a story about (dovol mi říci historku….). No pak nemám mít headache (bolest hlavy). A já nána jsem pořád v pozoru, co kdyby se na něco zeptala. A šanci něco říci? To opravdu nemám. Ok, po kafíčku jsme šli konečně do BRIE centra – to je budova, která patří škole a zde je učebna pro studenty ze zahraničí. Zde se budu učit. Fuck. Myslela jsem, že hned vedle baráku budu chodit do školy a ono……..Hezky pěšky do centra. Nějakej kilásek to je. Dostala jsem konečně schedule (plán) mých předmětů: takže budu chodit na:


  • bulgarian language

  • european integration

  • methods of regional and EU analysis

  • german language

  • institution and decision making in the EU

  • european civilization

  • european history

  • professional communication in English

  • professional communication in German


Předměty jsou kapánek jinačí, než jsem si vybrala. Ale to zhola nevadí. Pro mě v tuto chvíli není důležitý obsah přednášek, ale to, abych byla schopna porozumět. Aspoň se naučím pořádně jazyk. A možná po 12 letech tvrdé dřiny nad němčinou budu umět i německy. Měla jsem tu čest poznat Mrs. (no a je to tady, Mrs. je paní!!!!!hoho já jsem teda střevo), ok Mrs. Vesselinu Gachevskou. Ta mě bude učit bulharštinu. Bude to docela zajímavé, protože this lady nerozumět anglicky, umí francouzsky, a to zas neumím já. To jsem zvědava, co z tej bulharštiny budu umět. Anyway, je tu spousta Bulharů. Po opuštění drsně vypadající budovy jsme měli zasejc tour the city, byl mi ukázán a detailně popsán každý barák, který jsme minuly, s pestrou dávkou historie. Nejvíc mě dostává to její – it´s really very beautiful (to je opravdu nádhera). Člověk kouká na rozpadající se barabiznu a ono z ní vypadne tahle hláška. No nic, už jsem si zvykla. Nebo hlášky typu – when I was a child (když jsem byla dítě). Ok, přes veškerý hluk ve městě člověk stejně prd slyší. Poté jsme zašli opět na kafíčko, tedy v tomto případě na čaj, do cukrárny, měli zde na výběr plno dortů, tak jsme si udělali sladký oběd. Už teď cítím, že mi po xichtě vylejzá plno beďarů! Konečně jsem měla šanci vymáčknout se na téma ČR a evropská unie, vláda v ČR atd. Odtud jsme opět tágem pelášili do školy. Učitelka šla domů zkontrolovat svoji maminku a já šla rovnou na internet u nás na ubikaci. Je tam otevřeno 24 hodin denně. První, co jsem po pozdravu na nereagujícího Bulhara udělala bylo, že jsem mu ukázala flešku. Chtěla jsem vědět, kam to mám do počítače strčit. Byla sem zděšena, když to strčil do svého kompu. Svou bulharštinou vykoktal, že si to můžu z jiného kompu stáhnout! Pobyla jsem asi hodinku za 1,20 leva, psala si s Myšánkem a snažila se hodit fotky a texty na mé stránky. Jak jste se mohli dočísti, byla jsem zděšena tím, že se všechny znaky s čárkou nebo háčkem přetransformovali do té jejich hatmatilky. I tu mého kutila napadlo, abych mu poslala celý soubor. Takže díky němu teď nemusíte luštit mé zprávy. Díky Míšo!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ve tři hodiny začínala v korpusu 11 (korpus je sektor, ok sektor je prostě označení budovy) hodina Profesional Communication in English. S tou samou učitelkou, která mi tu dělá průvodce. Bylo to super, sice nesnáším čtení anglického textu s tím, že pak mám vyvoslit o čem se psalo a odpovědět na otázky. Byla jsem mile představena. Ale z těch lidí nemám nejlepší pocit, takové namyšlené buchty. Čert vem buchty, ale zaujalo mě, co se probíralo. Probírali jsme meetingy a slovíčka s tím spojené, nejlepší zasejc byla Mrs. Dicheva, která ke každému bodu měla nějakou historku. Svým dotazem jsem konečně zjistila, jaká tu je unemployment rate (míra nezaměstnanosti) – 15 %. Což na tu bídu tady jde. Ale co mě udivilo byli otázky v textu typu – odpověz, co by jsi změnila na centrálně plánované ekonomice. Možná tu budu moci dávat hodiny západního politického systému, aby věděli, co je čeká. No nevím, co čeká za novinky ohledně ekonomiky mě zde. V tu chvíli jsem si uvědomila, co se asi učí v marketingu. Nejspíš Taylorismus – pásová výroba. A pak jsem potkala učitele, který učí Product Management. Tak si nedokážu představit, zda to tu je vyspělé nebo ne!!!!! Poraďte! Na příští hodině budu mít prezentaci o České republice – hoho to bude šou. Po přednášce jsem šla s učitelkou do jejího kabouše (kabinet) a ukazovala mi user name a password do jejího kompu. Božínku ona je tak hodná, stará se o mě jako bych byla mimino. Sice jsem byla nejdříve zmatená, že tu maj na škole jedno připojení k netu, nakonec toho je plné město. A ona ……no nic. Starostlivě volala Svilanovi, aby pro mě poslal někoho na ubikaci, abych nejela na párty sama. Hlavně teda abych z párty nejela sama. Plakát na diskošku je suprovej, umím si přečíst i tu jejich kopu paznaků, člověk i rozumí co si přeloží, nejlepší je: bezplatna vodka, bezplatno taksi. Psala jsem Svilanovi, že se omlouvám za lady Dicheva, která mu volala z mého telefonu. Hoch byl natěšenej, že uslyší mě a ono …… A že doufám, že budu mezi prvníma 200 lidma, který dostanou bezplatnou vodku. Slíbil mi, že ji dostanu i kdyby nebyla. Jooo gentleman. Teď jsem na mé dormitory a píšu a píšu za počuvání Madoniného Isaaca (člověk nezná slovíčka, ale hned mu dojde co to je, když to pořád někdo člověku tlačí do mozku). Dormitory is my accommodation. OK, ubytovna. V jedenáct je odjezd bezplatnym taksikem na studenskou párty. Takže ladies and gentleman, já odcházím a doufám, že přijdu. Svilen mi psal: I want Zuzac to be in terrific shape and condition for a hot party. Opět jsem musela použít svého super slovníku a najít význam jeho slov. Nápověda je, že jdu přehrabovat horu mých věcí!!!!!!

Ke všeobecnému info patří poznámečka, že tu papám co dům dá nebo co mě zrovna nadchne v supermarketu. Paní za pultem byla dnes zmatená, když jsem po ní chtěla kus salámu. Musela jsem hledat názvy jejich pajazyka a čirou náhodou jsem našla „šunka“. Chtěla jsem 10 deka, dostala jsem skoro dvacet, joo holka umí dělat byznys. To, že mi ho nenakrájela na kolečka – tak tím jsem jí už nechtěla obtěžovat. Ještě jsem nějak neměla čas zajít na kus teplého žvance. Včera jsem dojedla úterní housku , dneska si mažu čerstvý tavený sýr na sobotní chleba, po vodě z vodovodu jsem se ještě neposrala – endiaron je v pohotovosti! Sice asi 4 roky starý z první návštěvy Řecka. Adaptovala jsem se vcelku rychle, tak doufám, že nenajdu čas, aby se mi stýskalo, mám tak pět minut času na přemýšlení před spaním, jak se všichni máte!!!!!!!! Pište pište, internet na škole mám zadarmo zařízen – kdo nezná, ať píše přímo sem: zuzac.jandova@seznam.cz !!!!!!!!!!!!!!!!!!!! ade čao! Mám vás všecky moc ráda!


6.3.2007

Zdarec, párty byla úžasná! Spousta lidí, s mnoha z nich jsem se seznámila a pokecala. Ze jmen, který jsem zaznamenala si pamatuju akorát: Dragoslav, Zornica, Aleksandra, Petko, Dragomir, Dani, Daria, Deni, a další už si bohužel nepamatuju. Na párty jsem šla za doprovodu dvou slečen, od školy nás vezlo bezplatné taxi přímo do centra na dýzu. Nečekala jsem, že vydržim tak dlouho. I přesto, že ve tři ráno došlo veškeré pivo. Ani Heineken, ani Amstel – na lednici jsem viděla Zagorku, a už ani Zagorka nebyla. Bylo to tam drahý, tak jsem pila jen vodu. Nejvíc jsem asi zaujala jednu holku, které jsem v duchu říkala Nastěnka. Ta se jako lesba chovala a byla jsem z ní počátku dost vyplašená. Druhá zase jako lesba vypadala a té jsem říkala Marfuša. Holky mě teda dostávaly do úzkejch (svklíkání, led na těle, tanec). Mjuzik byla parádní až teda na ty jejich bulharský vypalovačky, u kterých jsem musela šejkovat tělem – to mi teda nešlo a ani se mi nechtělo. Nastěnka Zornica do mě pořád něco hučela, i když uměla prdy anglicky. Starala se o mě jak o největší kámošku. Je to pošuk, ale zřejmě chytrá holka. Poslední pomalý tanec si chtěla vyprosit Marfuša, načež jsem odmítla a poohlídla jsem se rychle po mužském pohlaví. Svilen mě upozornil, že ho držím špatně, což mi bylo jedno, protože není můj boyfriend. V pět hodin ráno jsme značně zlámaní vodou pokračovali do doraz baru. Asi devět lidí si mě vyzpovídalo u velkého stolu, objednala jsem si polífku (moje teplé papání po dlouhé době) a Staropramen. Božka jak lahodné. Největší sranda je ta, že úplně cizí lidi vypadají stejně a chovají se stejně jako lidi, který znám z Čech. Tak například včera jsem se seznámila se Slaninou – jo náš starý známý Sláňa. Ale načež jsem usoudila, že je to pošuk první třídy a dostal přezdívku DJ Bulva (Klub sráčů, který jsem si volně přeložila jako Club of shits neznal). Odtamtud jsme jeli taxikem domů, ferrari žluté barvy (kterých je mimochodem plné město) mě vyhodilo a se mnou i s Danim na místě, na kterým jsem se nemohla zorientovat. Byl to můj barák, ale z druhý strany. No úplně zmaten. Doprovodil mě až před pokoj. Za chvíli mi došla zpráva od Svilena, že mu můj bodyguard volal, že je vše OK. Žiju si tu jak princezna. V 5:55 jsem ulehávala do pelechu. A čím jsem starší, tím víc nemůžu pochopit, proč se z takových akcí probouzím pozdě odpoledne. Je to až neuvěřitelný, ale z pelechu jsem vstala až v 19:00! Mazec. Dopoledne volala Dicheva, zda jdu do školy – to jsem teda nešla. A stejně tento dnešní předmět asi vynechám. Ještě nevím, v jakém jazyce se učí. Večer jsem zasedla nad bakalářku a zítra už ji pošlu. Při kontrole simek jsem měla zmeškaný hovor z řeckého čísla, tak jsem prozváněla zpátky. Načež přišla sms, kdo jsem. Zpátky mi přišla zpráva od překvapeného Kostičky ze Soluně. Má nové číslo hubeňourek. A můj kredit ubývá a ubývá a to skoro nikam nepíšu. Před půlnocí jsem zalehla do pelechu a nějak nemůžu usnout. Tak jsem zapla zasejc komp a pišu dnešní vzkazku. Jdu si pustit podruhé Kolju. Kdybyste byli tak hodní, tak mi sem nějaký film pošlete. Paaaaa.


Pokračování v menu  - Druhý týden

 

Komentáře

Přehled komentářů

blé

(Amandičta, 16. 3. 2007 10:44)

Čus furt nevím co tam mám psát do toho nadpisu, už mě to.....Dnes jdu do práce, ale jelikož je tady zas a opět nádherně tak se mi do práce vůbec nechce!Dneska bych to ještě snesla, ale zítra to bude wopruz celej den!!!Jinak žádnej novej drb nenám a nic novýho taky nevím.Tak tože to je asi vše, máme hodinu psaní dopisů, a tak musím dávat pozor!Tož za 3 týdny mám písemný.To by ještě šlo, ale za 10 týdnů mám ústní, a neuvěřitelným způsobem se to blíží!!!!!!Něak jsem se k tomu učení na maturu ještě nedostala, páč jsem ráda, když se stihnu učit na normální hodiny.Tož se maj krásně, a já sa opet ozvu!Zatím pápálálá!Posílám pufinku!MMMMUUUUCCCCC

pokus o napsání dopisu

(Amandička, 14. 3. 2007 9:45)

Hola Hola zdravím do Bulharska!Jsem ve škole takže to moc dlouhý nebude!Musím dávat pozor!:-) Hele Pájův maturiťák byl dost hustej!Míla tam nebyl páč byl nemocen!A tak přišel o hodně!No koneckonců je to jeho smůla! Jinak jsem si tam furt kupovala pivo? a náš nenápadný a tichý Honza se projevil tím, že seděl u stolu a všem upíjel pivo!Hlavně MĚ!Tož jsem tam nechala moc za pivo, a nakonec jsem jich měla asi 2. Pokud toto bude ještě někdo číst tento komentář kromě tebe sestro, tak tento dopis není myšleno nějak špatně, je to myšleno ve srandě:-). Hele musím končit, páč máme psát něaké dopisy, tak pjápá a já se zas někdy ozvu s novinkama.

pozdrav

(Sabina, 13. 3. 2007 10:50)

ahojky, máš to tu moc hezké a popravdě tě obdivuju, že jsi odjela od přítele, to já bych nedokázala...stýská se Ti? Držím palce ať Ti to v tom Bulharsku vychází. Měj se fajnově..:-)))

Skola nebo roman

(Stepanek, 9. 3. 2007 14:17)

Ahoj Zuzac.Koukam ze jsi vic na internetu nez ve skole nebo mi to jen pripada.CHtel jsem si precist jak se ti vede ale jsou takovy romany tak se radsi zeptam milanka jak se ti vede.Mej se krasne a uzivej si za nas.:D

pišu sama sobě pro vás

(Zuzáč, 8. 3. 2007 11:31)

Míšo, čeče koukám sem často, ale občas mě překvapí nějaká nová hláška. A zvlášť taková, která není ode mě. Jasnačka, můžeš sem psát taktéž, protože si od nynějška spolutvůrce mých stránek! Mám na mysli, tu hlášku, ať mi nikdo nevolá, ale na bulharské číslo vlastně už může! Lidičky, pokud chcete slyšet můj milý hlásek, tak není problém. Možná bude problém na vaší straně s ohledem na cenu, za kterou byste můj hlásek slyšeli. Není to zas tak strašné, 10 Kč/min. ahoooooooj

Pan - Paní

(Míša kulička, 7. 3. 2007 15:08)

takže:
pan - Mr. (Mister)
paní - Mrs. (Mistress)
čerpáno ze slovníku na seznamu :-)

Komentář

(Amandička, 6. 3. 2007 19:43)

No čaučíček! Tak jsem to po půl hodině přečetla ten tvůj román!Asi to tam máš dost zajímavý jak jsem tal četla.No čoveče nemám co dodat!Co sis vybrala to máš!Nemyslím to nějak ve zlým!Ve zkratce.:Koupila jsem si dvoje krásný boty do společenstva za 400 Kč. Mám z nich radost páč jsou hustý!jinak nic. Zítra jdu do práce, docela se i těším!Doufám že budou velký dýžka. páč zatím na Pájův ples nemán ani korunu!Musím jít Páje mě zas honí ať už to dopíšu.Tak já ti zas někdy napíšu!Tak se měj a dávej na sebe pozor!Tož že tam pozdravuju!PAPAPAPAPAPPA!!!!

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA